Aktuality

Státní svátek 17. listopad 1939, 1989 Den boje za svobodu a demokracii.
I na Burešově jsme si ve sváteční den našli chvilku k zamyšlení. Vzpomínali jsme na proběhlé události a povídali si o svých zážitcích. Dobrovolník Jožka mezi svými kamarády z 2. oddělení.
Czv

V naší cukrárně U Burešů jsme tentokrát ochutnávali dortíky podle zděděných receptur po mistru cukráři Josefu Malotovi. Základem jsou tradiční čerstvé suroviny. V nabídce jsme měli více než 100 zákusků - nugátový a ovocný dortík, špičky, věnečky, harlekýny, míša-řezy... Mlsat přišlo více než 50 klientů. Těm méně pohyblivým naše "cukrářky" zákusky přinesly až na pokoj.
Okouzlené výrazy ve tvářích některých našich klientů potvrzovaly pravost rčení, že ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu.

více reportážních fotografií po kliknutí

Studenti Střední školy Baltaci s. r. o. oboru Hotelnictví přišli potěšit naše klienty. Svým profesionálním přístupem a milou obsluhou byli velkým přínosem do naší Cukrárny u Burešů. Úžasný zážitek - děkujeme.

Další den v rámci Týdne sociálních služeb se nesl v duchu hudebním: dopoledne přišel klientům zanotovat dobrovolník Jožka Polášek. Podstatnou část svého vystoupení věnoval písničkám zesnulého Karla Gotta. Přes písničku Milenci v texaskách (z filmu Starci na chmelu, který mohli klienti shlédnout odpoledne) se nakonec dostal k žánru trampskému. Jožka zpíval, hrál na kytaru/foukací harmoniku, rytmicky sám sebe doprovázel. Program zpestřil moderací a také kostýmem, jehož součásti si pořídil v různých částech světa.
Eva Relichová DiS. - instruktorka

Při příležitosti „Týdne sociálních služeb“, byla otevřena unikátní výstava háčkovaných deček paní Jany Kašpárkové, výtvarných děl našich klientů a vyšívaných obrazů. Do 17. října můžete obdivovat i obrazy malované jehlou, přesněji mulinkou. Ty křížkovým stehem vyšila naše instruktorka Eva Relichová, která touto technikou vyšívá již od deseti let. Ke zhlédnutí je přibližně třicet obrazů, přitom vytvoření hotového obrazu trvá, dle náročnosti, tři až pět měsíců.
Federico Fellini tvrdil, že každý umělec potřebuje k tomu, aby začal pracovat na novém díle, určitý podnět. U něj to prý byly zpravidla dluhy. Jsme rádi, že u nás vystavují jen umělci inspirující se přírodou, lidmi, nezapomenutelnými okamžiky...

V rámci týdne sociálních služeb jsme si ve středu 9.10. udělali sportovní dopoledne, které zahájila Eva Relichová ukázkou Zumby. Poté jsme se společně zahřáli při vytleskávací písni a s nadšením jsme se vrhli na pět připravených stanovišť.
Házeli jsme kroužky a míčky na cíl, zacvičili jsme si s míčema, na motomedech a celkově se protáhli.
Za účast a nadšení uživatelé dostali perníkové medaile.
Adéla Štalmachová

Čerstvě podzimní počasí si trochu pohrálo s termínem konání této akce. Ještě i krátce před začátkem to vypadalo na „loterii“ aneb nebude-li pršet, nezmoknem. Nezmokli jsme! Každý příchozí na terasu viděl přípravu špekáčků v přímém přenosu: plameny ohně, kouř, cítil vůni opékaných špekáčků. Poté, co se obyvatelé usadili, samozřejmě následovala ochutnávka, takže i chuťové pohárky si přišly na své. Nikomu nevadilo, když si umazal ruku nebo pusu. Naopak se domnívám, že mnozí z přítomných právě v tuto chvíli omládli. Vrátili se do dob, kdy špekáček napíchli na klacek a už se opékalo. Příjemnou atmosféru doslova doladily písničky ve stylu country a trampské hitovky.
Eva Relichová DiS. - instruktorka

V pondělí 23.9. jsme s klienty vyrazili na výlet v rámci poznávání Baťovské architektury města Zlín. Naprosto vyčerpávající komentář nám poskytla Mgr. Ladislava Horňáková, Kurátorka sbírky architektury Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, které patří náš velký dík.
Projeli jsme si obytné čtvrti Zálešná a Podvesná, zastavili jsme se u Morysových domů, pojmenovaných podle starosty Moryse. Byli jsme poučeni o využití Obchodního a společenského domu Díly. Zastavili jsme se u vily Antonína Bati, byli jsme informováni o konceptu Kolektivního domu. A cestou k památníku Tomáše Bati jsme také probrali baťovské školy práce, o kterých řada našich klientů věděla své. Prohlídku města jsme zakončili v kavárně budovy číslo 14, kde někteří naši klienti pracovali.
Jak jsme si výlet užili nejlíp vyjadřuje shrnutí jedné z klientek: „Bylo to úžasné, ještě jsem viděla Zlín. Co víc už si ve svých letech můžu přát.“
Adéla Štalmachová, instruktor soc. péče